pátek 23. září 2016

Panzer Storm Fest vol.4.




ARS VENEFICIUM-(Be)-Black Metal.
https://www.facebook.com/arsveneficiumofficial/?fref=ts
SEKHMET-(Cz)-Black Metal.
http://bandzone.cz/sekhmetczech
ARMILLARIA-(Cz)-Black Metal.
https://www.facebook.com/armillariametal/?fref=ts
Start 19:00.
Vlezné 150 Kč.

FB event

Ravencult po pěti letech vydají třetí album



Leč se to zdá po albové odmlce neuvěřitelné (kapela vydala pouze dvě splitka "Straight Down in Hell / Deifier of Necromancy" a "Ravencult / Thou Art Lord") přichází řečtí black metalisté Ravencult s informací o třetí desce, která by měla vyjít pod Metal Blade Records. Stane se tak přesně 11. listopadu a bude to první vydaný materiál u tohoto labelu. Kapela také uvolnila ochutnávku pro nedočkavce v podobě skladby "Beneath the Relics of Old", kterou naleznete pod textem.


"Force Of Profanation" track-listing:
01 - Tormentor Of Flesh
02 - In Macabre Triumph
03 - Beneath The Relics Of Old
04 - Merciless Reprisal
05 - Into Depths
06 - Doom Oracle
07 - Altar Of Impurity
08 - Temple Of The Void


RAVENCULT is:
Alex - Vocals
Stef - Guitars
Kostas - Bass
JV - Drums



středa 21. září 2016

Eluveitie připravují akustické album


Eluveitie oznámili přípravy dlouho očekávaného akustického alba, které naváže na sedm let staré "Evocation I - The Arcane Dominion". Kapela do studia zamíří ke konci roku, samotný materiál bude venku na jaře roku příštího. Níže krátká upoutávka a vyjádření Chrigela.

"Band's mastermind Chrigel Glanzmann comments: "We're looking forward to Evocation II! The concept of the album sticks in our head already for years and it has matured a lot. Our second acoustic album will continue the tradition of the first one but it will be even more rough, folk and mystic! It will be the Celtic mythology in its pure culture, formed into music!"

čtvrtek 15. září 2016

Silva Nigra - Světlonoš

         
                      


                         Nic není nemožné pro ty, kterých se dotknul archetyp Zla!

" I přes ortodoxní tvář Silva Nigra zde máme desku, pojící k sobě jak krásu, eleganci, tak pocity nenávisti, pohrdání a zloby. Lucifer je krásná bytost, jenž vás omámí svou oslnivou tváří, stejně tak Silva Nigra nahrála materiál, omamující posluchače temnou krásou, zvrácenou romantikou a špinavou, podzemní podstatou black metalu, který je až na dno zapuštěn kořeny v chladném Norsku."


Silva Nigra platí za kultovní těleso, alespoň na tuzemské scéně, i přes fakt, že se tato démonická entita pohybuje hluboko ve smrdutém podzemí a jsou zde i věhlasnější spolky. Recenzované démonické jméno však patří mezi českou black metalovou smetánku, a to rozhodně právem, které si pánové poctivě vydobyli. Tak jako mnohé bandy, i Silva Nigra si procházela postupem času vývojem, rozdělujícím řady fanoušků do více táborů. Kdyby si neznalý člověk pustil debutovou desku “Chlad noci” a po sléze okusil “Světlonoše”, nejspíše by ani nepoznal, že se jedná o tutéž skupinu. Hudební těleso postavené především na ramenou kytaristů Skullthrona a Akharon se na začátku svojí kariéry prezentovalo typickým raw výrazivem. Primitivní forma nenávisti, s mírně nevyváženým soundem, avšak v tomto případě naopak přidávajícím desce na děsivosti a atmosféře.


S ubíhajícími roky se však tvář hordy Silva Nigra měnila, stejně jako samotný Satan vystupuje mezi lidskou chásku pod mnoha podobami. První známky progresu uctívala deska “The New Age for the New God”, nabízející posluchači špičkovou produkci mířící na ty nejvyšší mety, a rovněž anglické otextování, nepřijaté mnoha fanoušky. Příznivci podzemních zvuků materiál také nepřijali za svůj, ale i tak si písně našly cestu k srdcím nemála nových nadšenců. Současnou tvář bestie Silva Nigra ovšem začalo formovat rozporuplně přijaté, podle mého však vysoce kvalitní dílo “Bible bolestných nářků”, vyznačující se příklonem k větší pestrosti, co se melodiky i temp týče (materiál však upřednostňoval pomalé, melodické motivy s důrazem na hnilobnou atmosféru). Stejný směr následuje i novinkové album “Světlonoš”, vydané pod labelem Seven Gates of Hell.

Yaldabaoth – Saklas - Samael

Vítá své milé v lůně stvoření

Zesnulé se jménem Jahve na rtech

Co doufali v klid a vykoupení

Přesto “Světlonoš” z předchozí desky pouze čerpá a vychází. Rozvíjí rozměry temnoty do netušených tvarů a nese se ve znamení absence umrznutí na mrtvém bodě (ostatně Silva Nigra nikdy nijak výrazně nestagnovala). V prvé řadě vás trkne do ucha větší vyváženost pomalých, melodický pasáží s těmi rychle uhánějícími. “Zrada odjinud” vám ihned nabídne všechny výrazové prostředky, které vás čekají s ubíhající stopáží alba. Proto očekávejte silné melodické motivy, postavené na kvalitních riffech, rovnou měrou se však dělící o sousto tučného, křesťanského masa s dravými, kulometnými pasážemi.


Co se mi však na nové tváři Silva Nigra líbí nejvíce, je dominantní vokál o proti zbytku, díky němuž vynikají jak perfektní texty, tak jeho silné melodické postupy. Akharom sice nikdy nezosobňoval výrazy podobné slovu barvitost hlasu, jenže jeho projev má notnou dávku uhrančivé agrese a nenávisti. Upřímně, považuji jeho počínání za jedno z nejpůsobivějších na české scéně. Díky němu má každá kompozice svůj vlastní řád a svou vlastní podobu, a to i přes ortodoxní přednes celého materiálu.

Silva Nigra samotného nositele světla představuje v typickém nekro špinavém hávu, ale rozhodně nečekejte žádnou zprzněnou produkci. Sound “Světlonoše” je vybarvován ostře, jako kdyby vás probodával pekelný zrak Satanův, ale nehledejte tu neduh, vyskytující se u mnoha jiných jmen, tedy plochost produkce. Asagova basa vše zahušťuje jak má a riffy se plazí jeden přes druhého jako hadi obmotávajíc obřadní oběť. Jak jsem zmínil výše, vokální party dominují, ne jen melodikou, ale jsou hlasitostí tak na úrovni ostatních instrumentů (i malinko hlasitější), aniž by však narušovaly celek, a vy se tak nemohli soustředit na mistrovsky vystavěné kytarové party.

Loutkáři zpití požitkem nadvlády

Svůdci lidstva v prázdné dno

Sledují dílo svých zvrhlých dogmat

Očima šílenců – otroků víry


Zmiňuji zde neustále riffy, ale mám k tomu pádný důvod. Skullthronovy a Azazelovy kytarové attacky a melodie tvoří až majestátní atmosféru spolu s pocity agresivity. Mezi nejvíce výrazné pasáže považuji kupříkladu úvodní riff “Nekonečný cyklus obrody”, působící nadmíru útočně, naopak v baladickém kousku “Od počátku ztraceno” mě překvapil úvod, v němž kytary hrají nádhernou, elegantně znějící melodii. Mimochodem, tuhle zvláštní skladbu, působící až baladickým dojmem, mám z celé kolekce skladeb nejvíce v oblibě. Je nasáklá smutkem, krásou, ale i zlobou.


A tohle mohu říct o celé desce, která díky oné zvláštní atmosféře vyznívá vskutku zvláštně. I přes ortodoxní tvář Silva Nigra zde máme desku, pojící k sobě jak krásu, eleganci, tak pocity nenávisti, pohrdání a zloby. Lucifer je krásná bytost, jenž vás omámí svou oslnivou tváří, stejně tak Silva Nigra nahrála materiál, omamující posluchače temnou krásou, zvrácenou romantikou a špinavou, podzemní podstatou black metalu, který je až na dno zapuštěn kořeny v chladném Norsku.


S úsměvem stavíme ohradu z iluzí

S láskou si mícháme jed slepoty

V dobré či zlé si vše dělíme



A když v zoufalství duše se ptá:

„Co je smyslem bytí, co dělat mám?“

Sama si odpoví hlasem andělským

Byť už sama nepozná, co je jen blud démonský.

Tracklist:
1. Zrada odjinud

2. Nekonečný cyklus obrody

3. Demiurgus

4. Od počátku ztraceno

5. Nibius

6. Infernální sabat transcendence

7. Spasen nenávistí


Sestava:
Pestkrist - bicí

Azazel - kytary

Skullthrone - kytary

Akharon - vokál

Asag - basa

Label: Seven Gates of Hell
Žánr: raw black metal
Národnost: Česko
Hodnocení: 8/10

Folk Metal Pilgrims 2016 (19. listopad - Barrák music club)



Line-up is finished/Line-up je hotov další kapely bohužel nehledáme

Po posledním ročníku Folk Metal Pilgrims tu máme oficiální událost na druhý ročník této sešlosti pohanů a fandů folkové hudby.

Lístky budou od 12.9. k zakoupení v Hudebním světě za cenu 190kč(30zł) a na místě bude lístek 250kč(39zł).

Přesný časovýc rozvrh bude zveřejněn později. Celá akce se bude konat v Barrák music club.

Budeme mít menší rituál na uctění bohů a posvěcení našeho festivalu ve spolupráci s Česká pohanská společnost.

Potvrzené kapely:

Radogost
Woodscream
Cronica
Radgorath
Achsar
Pilgrim


Od  14.9. od 12:00 budou lístky k předprodeji v hudebním světě pod klubem - FB event


středa 14. září 2016

Folk Metal Fest 4 – 2016




Folk Metal Fest v Tišnově, festival završující letní sezónu metalových dějství a nabízející opět lákavou sestavu převážně pagan/folkové muziky, jak z nedaleké zahraniční scény, tak z té domácké. Na co se každý správný slovanský hrdlořez mohl těšit? Pro mě byli jasní headlineři black/death metaloví Mallephyr, jejich desky se snad nikdy nedočkáme, Panychida s nedávno vydanou, úspěšnou fošnou “Haereticalia – The Night Battles”, Dark Seal, horda z Brna, již vídám na koncertních pódiích abnormálně často, ale s každým dalším koncertem mnou proženou intenzivní dávku pozitivní energie. Tišnovské městské středisko se mohlo dále pyšnit například i polskými oblíbenci Netherfell, kombinujícími pagan/folk metalovou muziku s deathcorovými výjezdy, nebo Pačess, představující odlehčenější formu blacků po vzoru Stíny Plamenů a jim podobným.

Sestava účinkujících zdařilá, cena vstupného tišnovského kulturního zážitku rovněž přátelská, propagace zodpovědná a intenzivní, ostatně jako mediální podpora akce, tak proč byla účast “fanoušků” tak žalostná? Pořadatelské duo Zdeněk a Roman do svého počínání vložili nemálo úsilí a volného času, ale lidé jim to oplatili tím, že jim svou přítomnost nevěnovali. No nic, v této zemi, kde metalisté smýšlí stylem “slavné kapely jsou kvalitnější a významnější, velké festivaly jsou větší zážitek”, se tomu dávno nedivím, zde prostě nikdo underground (podle mého samotná podstata metalu) nepodpoří. Frčí MOR, komerce, Dymytry, Metalshop, Nightwish, Žabaton, ale srdcaři dělající vše pro obyčejnou, lidskou spokojenost a ne pro zisk jsou nepovšimnuti. Zmínit tento neduh vždycky musím, chci, aby se lidé zamysleli sami nad sebou. Bez věrných fanoušků, kteří nadšeně a pravidelně podporují scénu, kapely i pořadatele nebude jednoho dne metalová scéna v ČR existovat. Člověku je pak špatně z prázdného sálu, v němž to s vystupujícími táhne pár lidí pod pódiem, zbytek v zadní části placu a uprostřed v podstatě nikdo.

No nic, nastal čas podívat se na samotný průběh čtvrtého Folk Metal Festu, o němž doufám, že bude mít budoucnost i přes zmíněnou ignoranci rádoby “metalistů”. Prvním bodem programu byla pohořelická parta folkařů – Obereg. Jejich muzika na mě však působila mírně rozpačitým dojmem, a tak jsem se raději věnoval těm pár známým, s nimiž jsem se při příchodu střetnul. Po ubíhajících minutách setu jsem se však odebral ze zvědavosti k pódiu. Sympatická parta, seděli mi spíše instrumentální pasáže, v nichž vynikaly pěkné folkové melodie. Zpívané momenty mi však celkový dojem mírně rušily. Obereg by si zasloužili více než deset lidí v sále, jejich hudba by mohla roztančit nemálo medovinou nasáklých pohanů.

Dark Seal moc rozebírat nemíním, neboť na Brňáky píši poměrně často a nechci vykrádat sám sebe. Opět však musím tuhle srdcovku pochválit. Energický, sympatický set, jehož průběh mou hřívu rozhodně nenechal na místě. Nejvíc mě těší zařazení skladby “Zákon života”, pro mě doslova hymnus, naživo perfektně fungující.

Mallephyr utvrdili svoji pozici na scéně, ale především poukázali na fakt, že patří mezi největší naděje tuzemské scény. Zvuk drtil a onu drtivost rozžhavila i bravurní technika všech přítomných činitelů. Celý fakt okořenila i skutečnost, že Mallephyr mají skladatelsky skvělé kompozice, a také to, že za mikrofonem není nikdo jiný než Opat, jehož projev a showmanství dodávalo celému vystoupení něco na víc. Ono na kapele celkově bylo sympatické to velké nasazení, které do své show vkládají. Pro mé uši i oči jednoznačně vrchol Folk Metal Fest 4, prostě světová kapela, která to někam rozhodně dotáhne. Na tuzemském extrémně metalovém poli se ještě budou dít věci!

Panychida byla snad největším lákadlem tišnovské pagan párty, konečně i s dobrým zvukem. Na Hell Fast Attack festivalu, konajícím se před dvěma lety, žalostně zanikal Vlčák a jeho hrdelní instrument, nedávno na brněnské Melodce zase kolísala kytarová práce, nyní však bylo vše v naprostém pořádku. Z pódia sálala pozitivní energie a čirá radost z muziky, a co víc, nové skladby v koncertním podání neuvěřitelně fungují, jsou chytlavé a dokáží rozhýbat i mrtvolu. Přijde mi, že jsou i působivější než na desce, vyniká totiž více jejich písničkovost, která se na koncertech projeví.

Na Pačesse mám hold jakousi smůlu. Jeho set na festivalu Hell Fast Attack jsem kvůli svým potížím nestihl (údajně byl nic moc zvuk, ale celkově byl set vydařený, alespoň někteří jednotlivci chválili), na FMF mě však jeho počínání nijak víc nezasáhlo. Především live produkce nebyla úplně ideální, a tak jsem se vypravil ven odpočinout si od neustálého prohánění vlasů na hřejivé slunce s lahodnou medovinou v ruce…

Knaat jsem spatřil kdysi dávno v Brně, už ani netuším při jaké příležitosti. Pamatuji, že byl jejich set zábavný, ale nikdy se mi nepodařilo poslechnout si jejich prozatím jedinou desku “Die Lichtung”. Také nechápu, proč jsou tito Němci tak slabě aktivní a nenahrají nástupce tohoto alba. Každopádně koncert odehráli až překvapivě dobře. Nic jsem nečekal, nebral jsem Knaat jako hlavní program tišnovské sešlosti, ale odešel jsem překvapený a vypařený. Pozitivní folkařina prošpikovaná extrémními vokály a příjemnými melodiemi. Přístup celé kapely byl velmi sympatický a přátelský. Jo, tohle bodlo.

Poláci Netherfell jsou zjevením na celé pagan metalové scéně, neboť originálně kombinují jak pagan metalové vlivy, tak deathcorové postupy, a proto mají mnoho odpůrců. V tento horký večer dokázali, že tyto zprvu odlišné žánry spolu mohou přátelsky, účinně spolupracovat. Navíc Netherfell mají cit pro pěkné melodie, nutící i mrtvé tančit. U jakého jiného uskupení můžete prožít drtivé corové rytmické impulsy, tak perfektní folkové melodie a čisté, ženské vokály Adrianny (opravdu umí profesionálně zpívat a jde to sakra znát) v jednom? Poláci sklidili pozitivní ohlas a jako dar od fanoušků dostali pořádnou wall of death s pořádným pogem.

Slovenští Achsar jsou příjemnou sebrankou. Jejich koncert však zaplatil tučnou daň v podobě právě předchozí party. Jejich vystoupení nemělo takovou intenzitu a účinek jako v případě polských Netherfell. Opět (jak je u nich zvykem) však sál zaplnili hřejivou pagan metalovou aurou, obsahující jak veselejší melodické linky, tak i ty vážnější, black metalověji vykreslované chmury. Pro mě osobně byli Achsar poslední zajímavou bandou Folk Metal Fest 4.

Moc se omlouvám posledním dvěma skupinám, ale Abstract i přes instrumentální zručnost nezaujali mou znavenou osobu, hold tohle není to pravé ořechové pro mě. Již jsem jen posedával nepřítomně v sále a doufal, že nějak přežiji do rána. Jelikož mi však bylo zcela nečekaně oznámeno, že odjíždím (zaplať bohové za to), dal jsem přednost hledání známých a posledním douškům piva, před poslední skupinou, již jsem komplet propásl, proto se Hecate také omlouvám, ale gothic stejně není styl vzniklý pro má black/pagan metalové ušiska.

Nebudu zde vypisovat nějaké předlouhé závěry, jen bych tak musel zopakovat první tři odstavce. Ale ještě jednou díky celému týmu podílejícímu se na čtvrtém ročníku Folk Metal Fest, vedeném zbojníky Zdeňkem a Romanem, kteří by si zasloužili mnohonásobně větší účast, a to i kvůli schopnosti skvěle zorganizovat akci, tak i pro um vytvořit přátelskou atmosféru a prostor, v němž se člověk prostě cítí skvěle.

pondělí 12. září 2016

Bölzer - I AM III


Švýcarské black/death metalové duo Bölzer konečně přijde se svým debutním počinem "Hero", který vyjde 25. listopadu pod labelem Iron Bonehead Productions. Na tomto odkaze si můžete pustit deseti minutovou skladbu z "Hero" alba pojmenovanou"I AM III". Poslední dosud vydaný materiál je EP "Soma", vydané před dvěma lety.

Prohlášení labelu:
The label said about their debut album: "Here, in many ways, Bölzer break from their past. Rich 'n' resonant clean vocals often take center stage, lending an alternately mournful/majestic quality to the duo's earth-juddering bulldoze. Likewise, the production across Hero is categorically cleaner than their grime-coated EPs, which dynamically enhances the spiraling melodicism that explodes into being here. Suitably, the songwriting itself takes on dazzling new contours, wending 'n' winding with even more fluidity - and certainly more daring - than the band's epic-yet-effortless EPs. And yet, for however seemingly radical these developments are - ultimately, they shouldn't be that 'radical' in the hands of capable and sincere artisans - it all sounds like Bölzer, both what they were, what they can be, and most especially, what they currently are. Every aesthetic suggestion, every subtle nuance, every thing left unsaid in the past: here on Hero, it's all harnessed into a molten maelstrom that's ever more unique (and alien) because it's unshackled itself from expectation. It is, in a word, heroic."