Nic není nemožné pro ty, kterých se dotknul archetyp Zla!
" I přes ortodoxní tvář Silva Nigra zde máme desku, pojící k sobě jak krásu, eleganci, tak pocity nenávisti, pohrdání a zloby. Lucifer je krásná bytost, jenž vás omámí svou oslnivou tváří, stejně tak Silva Nigra nahrála materiál, omamující posluchače temnou krásou, zvrácenou romantikou a špinavou, podzemní podstatou black metalu, který je až na dno zapuštěn kořeny v chladném Norsku."
Silva Nigra platí za kultovní těleso,
alespoň na tuzemské scéně, i přes fakt, že se tato démonická
entita pohybuje hluboko ve smrdutém podzemí a jsou zde i
věhlasnější spolky. Recenzované démonické jméno však patří
mezi českou black metalovou smetánku, a to rozhodně právem, které
si pánové poctivě vydobyli. Tak jako mnohé bandy, i Silva Nigra
si procházela postupem času vývojem, rozdělujícím řady
fanoušků do více táborů. Kdyby si neznalý člověk pustil
debutovou desku “Chlad noci” a po sléze okusil “Světlonoše”,
nejspíše by ani nepoznal, že se jedná o tutéž skupinu. Hudební
těleso postavené především na ramenou kytaristů Skullthrona a
Akharon se na začátku svojí kariéry prezentovalo typickým raw
výrazivem. Primitivní forma nenávisti, s mírně nevyváženým
soundem, avšak v tomto případě naopak přidávajícím desce na
děsivosti a atmosféře.
S ubíhajícími roky se však tvář
hordy Silva Nigra měnila, stejně jako samotný Satan vystupuje mezi
lidskou chásku pod mnoha podobami. První známky progresu uctívala
deska “The New Age for the New God”, nabízející posluchači
špičkovou produkci mířící na ty nejvyšší mety, a rovněž
anglické otextování, nepřijaté mnoha fanoušky. Příznivci
podzemních zvuků materiál také nepřijali za svůj, ale i tak si
písně našly cestu k srdcím nemála nových nadšenců. Současnou
tvář bestie Silva Nigra ovšem začalo formovat rozporuplně
přijaté, podle mého však vysoce kvalitní dílo “Bible
bolestných nářků”, vyznačující se příklonem k větší
pestrosti, co se melodiky i temp týče (materiál však
upřednostňoval pomalé, melodické motivy s důrazem na hnilobnou
atmosféru). Stejný směr následuje i novinkové album “Světlonoš”,
vydané pod labelem Seven Gates of Hell.
Yaldabaoth – Saklas - Samael
Vítá své milé v lůně stvoření
Zesnulé se jménem Jahve na rtech
Co doufali v klid a vykoupení
Přesto “Světlonoš” z předchozí
desky pouze čerpá a vychází. Rozvíjí rozměry temnoty do
netušených tvarů a nese se ve znamení absence umrznutí na mrtvém
bodě (ostatně Silva Nigra nikdy nijak výrazně nestagnovala). V
prvé řadě vás trkne do ucha větší vyváženost pomalých,
melodický pasáží s těmi rychle uhánějícími. “Zrada
odjinud” vám ihned nabídne všechny výrazové prostředky, které
vás čekají s ubíhající stopáží alba. Proto očekávejte
silné melodické motivy, postavené na kvalitních riffech, rovnou
měrou se však dělící o sousto tučného, křesťanského masa s
dravými, kulometnými pasážemi.
Co se mi však na nové tváři Silva
Nigra líbí nejvíce, je dominantní vokál o proti zbytku, díky
němuž vynikají jak perfektní texty, tak jeho silné melodické postupy. Akharom sice nikdy nezosobňoval výrazy podobné slovu
barvitost hlasu, jenže jeho projev má notnou dávku uhrančivé
agrese a nenávisti. Upřímně, považuji jeho počínání za jedno
z nejpůsobivějších na české scéně. Díky němu má každá
kompozice svůj vlastní řád a svou vlastní podobu, a to i přes
ortodoxní přednes celého materiálu.
Silva Nigra samotného nositele světla
představuje v typickém nekro špinavém hávu, ale rozhodně
nečekejte žádnou zprzněnou produkci. Sound “Světlonoše” je
vybarvován ostře, jako kdyby vás probodával pekelný zrak
Satanův, ale nehledejte tu neduh, vyskytující se u mnoha jiných
jmen, tedy plochost produkce. Asagova basa vše zahušťuje jak má a
riffy se plazí jeden přes druhého jako hadi obmotávajíc obřadní
oběť. Jak jsem zmínil výše, vokální party dominují, ne jen
melodikou, ale jsou hlasitostí tak na úrovni ostatních instrumentů (i malinko hlasitější), aniž by však narušovaly celek, a vy se tak nemohli
soustředit na mistrovsky vystavěné kytarové party.
Loutkáři zpití požitkem nadvlády
Svůdci lidstva v prázdné dno
Sledují dílo svých zvrhlých dogmat
Očima šílenců – otroků víry
Zmiňuji zde neustále riffy, ale mám
k tomu pádný důvod. Skullthronovy a Azazelovy kytarové attacky a
melodie tvoří až majestátní atmosféru spolu s pocity agresivity. Mezi nejvíce výrazné pasáže považuji
kupříkladu úvodní riff “Nekonečný cyklus obrody”, působící
nadmíru útočně, naopak v baladickém kousku “Od počátku
ztraceno” mě překvapil úvod, v němž kytary hrají nádhernou,
elegantně znějící melodii. Mimochodem, tuhle zvláštní skladbu,
působící až baladickým dojmem, mám z celé kolekce skladeb
nejvíce v oblibě. Je nasáklá smutkem, krásou, ale i zlobou.
A tohle mohu říct o celé desce,
která díky oné zvláštní atmosféře vyznívá vskutku zvláštně.
I přes ortodoxní tvář Silva Nigra zde máme desku, pojící k
sobě jak krásu, eleganci, tak pocity nenávisti, pohrdání a
zloby. Lucifer je krásná bytost, jenž vás omámí svou oslnivou
tváří, stejně tak Silva Nigra nahrála materiál, omamující
posluchače temnou krásou, zvrácenou romantikou a špinavou,
podzemní podstatou black metalu, který je až na dno zapuštěn
kořeny v chladném Norsku.
S úsměvem stavíme ohradu z iluzí
S láskou si mícháme jed slepoty
V dobré či zlé si vše dělíme
A když v zoufalství duše se ptá:
„Co je smyslem bytí, co dělat mám?“
Sama si odpoví hlasem andělským
Byť už sama nepozná, co je jen blud
démonský.
Tracklist:
1. Zrada odjinud
2. Nekonečný cyklus obrody
3. Demiurgus
4. Od počátku ztraceno
5. Nibius
6. Infernální sabat transcendence
7. Spasen nenávistí
Sestava:
Pestkrist - bicí
Azazel - kytary
Skullthrone - kytary
Akharon - vokál
Asag - basa
Label: Seven Gates of Hell
Žánr: raw black metal
Národnost: Česko
Hodnocení: 8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat